Středa 30.11.2022

01:39

Středa 30.11.2022

01:39

reklama

Zemřel Sir Frank Williams: F1 přišla o další legendu

Sir Francis Owen Garbatt Williams se narodil roku 1942 v anglickém Jarrowu.  Zemřel 27.11.2021 a kolotoči F1 ubyla další velká legenda, která tvořila dějiny tohoto sportu.

Díky kamarádovi se koncem padesátých let Frank Williams seznámil se světem závodů a několik let se bez větších úspěchů snažil v kokpitech cestovních a formulových vozů, kde to přeci jen dotáhl až na úroveň relativně dobrého jezdce F3. Po čase se smířil s poznatkem, že má jako závodník přinejlepším jen průměrný talent. Vydělával si tehdy jako dealer závodních vozů, a na žádost přítele Pierse Courage (dobře zabezpečeného dědice pivovarného impéria) přesedlal do role týmového manažera. Pro movitého Courageho a jiné piloty, kteří si za kokpit zaplatili, nasazoval vozy ve formulích 2 a 3.

Roku 1969 se, mimo jiné právě na popud Courageho, odvážil postoupit do formule 1. A hned první ročník dopadl skvěle. Courage dojel na Brabhamu BT26A stáje Frank Williams Racing překvapivě druhý v Monaku a USA. Příští sezonu se Frank dokonce pustil do slibné spolupráce s firmou de Tomaso, Courage ale ve voze argentinského podnikatele, který konstruoval geniální Ital Dallara, uhořel v Zandvoortu.

Williamsovi nezbylo mimo slz, dvou motorů a jednoho rozestavěného šasi nic. Rozprodal své soukromé jmění, aby mohl vůbec pokračovat, a i nadále udržel svůj tým v F1 a F2. Opět bez větších úspěchů s vozy march a vlastními konstrukcemi pod názvy sponzorů „Politoys“ a „Iso“ (čti Williams FW01-03). Vždy balancoval na pokraji finančního kolapsu a v kokpitech jeho monopostů se střídali jezdci, kteří ne vždy vykazovali potřebný talent – peníze jejich mecenášů byly pro přežití stáje zpravidla důležitější. Do folklóru dějin F1 zašel běžecký závod kolem okruhu v Monze, který vynikající a fanatický běžec Frank dokázal v předvečer velké ceny vyhrát. Bez peněz za toto vítězství by údajně neměl na naftu zpět do Anglie. Sám Frank ve svých starších letech bez okolků přiznal, že se po večerech nejednou vydal na toulky paddockem s hadičkou, aby si z jiných aut „vypůjčil“ trochu paliva…

Roku 1975 Williams nasazoval svůj typ FW04 poprvé pod jménem Williams, sezona ale opět skončila finančním debaklem. Chtě nechtě se poté musel spojit s bohatým Austro-Kanaďanem Walterem Wolfem, a dal tím vedení vlastní stáje víceméně z ruky. Sezona s „ojetými“ heskethy byla ze sportovního hlediska katastrofou. Nepomohlo ani angažmá špičkového pilota Jackyho Ickxe. Když Wolf koncem roku ztratil o další spolupráci zájem, stál Frank zase jednou před novým začátkem s holýma rukama. Musel dokonce opustit své dílny v Readingu a stěhoval se do nových prostor v Didcotu, hrabství Oxfordshire. Zase jednou nasazoval jen koupený march s pilotem, který se postaral především o peníze (Belgičan Néve). Nebylo tedy divu, že se špičkoví jezdci do stáje Williams Grand Prix Engineering (jak se od sezony 1977 jmenovala) právě nehrnuli. Naopak: Williams byl označován jako „vycpávka“ pole. Bojovník a zarytý maratonec Williams se ale nevzdával, i když byl ročník 1977 dalším sportovním propadákem.

Za kulisami budoval základy budoucího úspěchu. A tentokrát se nemělo jednat jen o „boudu“ sestavenou ze snů a falešných slibů. Solidní základy v té době tvořili především jeho nový konstruktér/spolumajitel Patrick Head a nově objevení mecenáši z Blízkého východu. Až na druhý pohled bylo k rozeznání, že dalším ze základů úspěchu byl i jeho nový pilot Alan Jones. Je ovšem pochopitelné, že i Jones viděl v angažmá u Franka nejprve hlavně způsob, jak zůstat pilotem formule 1, a už vůbec ne rozhodující krok směrem k titulu mistra světa. Společně ale skutečně vystoupili mezi nejúspěšnější účastníky šampionátu. Roku 1979 se značka Williams poprvé zapsala mezi vítěze Grand Prix (Clay Regazzoni v Silverstone) a o rok později byl Jones na typu FW07B korunován jako první z Frankových pilotů mistrem světa.Tým také získal svůj první pohár konstruktérů. Po zisku dalšího prvenství mezi konstruktéry roku 1981 si v roce 1982 pro titul jezdců dojel Keke Rosberg na typu FW08.

Na vlnu turbomotorů Williams naskočil od sezony 1984 sňatkem s japonským gigantem Honda. Výsledkem byla naprostá dominace modelu FW11 v sezonách 1986 a 1987 mezi konstruktéry a Piquetův titul jezdců. To již seděl Frank Williams upoután na invalidní vozík, po dopravní nehodě ve Francii začátkem roku 1986 zůstal od krku dolů ochrnut. Po testu nového vozu spěchal z trati v Le Castelletu, když za přílišné rychlosti nezvládl zatáčku a vůz se převrhl…

Japonci pak ovšem spolupráci ukončili a Williams si musel hledat nového partnera. Frank, mluvící perfektně francouzsky, se rozhodl pro Renault a několik let tvrdé vývojové práce vyústilo v novou éru dominance jeho vozů. Od roku 1991 až do sezony 1997 byly vozy Williams – Renault s jejich ‚aktivním zavěšením‘ de facto nejlepšími vozy formule 1. Mansell se stal mistrem na typu FW14B již dávno před koncem sezony 1992, jeho nástupce Prost si vedl na FW15C stejně tak suverénně. Dalším šampionem se měl dle plánu stát Senna, Brazilec ovšem zahynul v květnu roku 1994 v Imole, což Williamsovi a Headovi vyneslo několik let trvající soudní tahanice v Itálii.

I tak to tehdy byl pouze jezdecký genius Michaela Schumachera, který v příštích dvou sezonách zabránil další dominaci williamsů. Až Damon Hill roku 1996 a Jacques Villeneuve v sezoně 1997 získali další tituly jezdců pro Frankův vynikající tým. V této éře získala stáj Williams-Renault titul konstruktérů, jen s jedinou výjimkou, v každé sezoně, a bývalý obchodník se závodními vozy byl roku 1999 královnou pasován na rytíře.

S odchodem Renaultu ovšem přišla i slabší fáze williamsů, které se Sir Frank od roku 2000 snažil čelit spoluprácí s automobilkou BMW. Až na ojedinělá vítězství tato kooperace ale nikdy nedokázala navázat na dřívější úspěchy. Němci se po několika letech rozhodli, že se o štěstí pokusí na vlastní pěst, a Williams zůstal bez tovární podpory. Jeho tým se proto nezadržitelně propadl směrem ke středu pole – jakási nebezpečná pararela k osudu velké stáje Kena Tyrrella, kterou Williams za podpory dcery Claire v roce 2014 úspěšně odvrátil spoluprácí s dodavatelem motorů Mercedes-Benz.

Ovšem jen na čas. Mezi nejlepší pětkou konstruktérů se Williams-Martini-Racing naposledy klasifikoval roku 2017, poté již neměla dřívě tak věhlasné stáj se špičkou pole co dělat. Její výsledky se horšily stejně tak jako zdravotní stav dřívějšího principála. Rodina Williamsů se poradila, a v létě roku 2020 se rozhodla k moudrému kroku zpeněžit otcův odkaz, dokud ještě měl nějakou cenu. Od té doby patří tým Williams-F1 americké kapitální společnosti a se svým zakladatelem má společné jen své jméno.

Stáj velkého nadšence a jednoho z posledních „opravdových sportsmanů F1“ vyhrála 114 závodů Grand Prix, její piloti získali sedmkrát titul mistra světa a devět pohárů konstruktérů.   

Text a foto: Roman Klemm


reklama

reklama
reklama